Nejaktuálnější článek o pochybné majitelce blogu je dva roky starý. S tím musím něco udělat! A jelikož mám momentálně trochu času, taky to udělám. Můj předešlý popis byl poměrně vyčerpávající a tak jen poupravím některé maličkosti.
Frodo nám už umřel, ale jinak je sestava spolubydlících stejná. Bratr jde v září do 3. třídy a byl letos na svém prvním skautském táboře (hned po návratu ho přepadly horečky a zvracel, ale už je dobře). Počítač s námi také bydlí pořád stejný, ale to se brzy změní, protože si koupím VLASTNÍ a ten nebude taková lamička (promiň Jean). Na jeho obranu musím říct, že se hrdě drží i při Sims 3, ale myslím, že si všichni oddychneme, až nebude muset snášet takové povinnosti a bude trpět jen mého bratra a otce, sem tam máti.
Škola je na tom také stále stejně, mířím do sedmého ročníku (proč to tu píšu, když stejně všichni, kteří si to přečtou to stejně vědí?!...). Hrdě a odvážně se vrhnu na seminář z matematiky a programování, prý to není tak strašné, ale už jen to slovo "seminář" zní děsivě, no uznejte.
Volný čas se mi asi změnil ze všeho nejvíc, jelikož v době psaní posledního infa tu ještě nebyl můj drahý Koblížek. Většinu času trávím voláním s tímto čmelákem, popřípadě společným hraním různých online her (začalo to L2, teď tu máme WoW, co bude dál? Ne, Ultima ne...). Taky jsem poslední dobou začala zase docela dost číst a ke svému údivu plést náramky... Posledních několik měsíců a hlavně teď v červenci trávím hodně času taky v práci. Mohu o sobě pyšně říci, že jsem operátor call centra. Zní to krásně, i když skutečnost už tak krásná není. Vystřídala jsem tam již několik projektů, od nabízení pleťových masek značky Louis Vital, přes pasivní linku Reader's Digest Výběru až po dotazníky České Spořitelny, což dělám právě teď. S politováním musím říct, že je to dlouhodobě brigáda jen pro silné povahy a také lidi s dobře vyvinutými mluvidly. Po měsíci každodenní docházky vím co říkám, vlastně píšu, protože mluvit už skoro nemůžu.
Co se týče vzhledu... Barva vlasů je přibližně stále stejná, chvílemi jsou kratší, chvílemi delší, snad jednou délkově dospějí dle mého přání až někam k pasu (ale asi je to naivní přání). Bohužel už nerostu, takže výška se nezměnila, kupodivu ani váha.
A ke konci bych řekla, že už jsem všechny bohy a bohyně poslala do kytek, respektive, že už se o ně nestarám, tak jako se oni nestarají o mě. A tím bych tuto aktualizaci ukončila, protože se mi chce strašně spát. Tedy dobrou noc.